Ochrana proti hluku

Jak funguje tlumení zvuku v oknech?

Jako každé vlnění, i zvukové vlny jsou různými materiály zpracovávány různě. Skleněná tabule jako pevný materiál s rovným povrchem zvukové vlny z velké části odrazí, nicméně, protože se jedná o tenkou vrstvu dokáží ji zvukové vlny rozkmitat a přenést tak část vlnění dál. V distanční komoře izolačního skla se zvuk vlivem obsahu plynu zpomalí a rozvibruje sklo, kterým právě prošel. V uzavřené komoře se zvuk šíří dále do druhého skla. Čím širší komora mezi skly je tím jsou vibrace skel méně synchronizované (dochází ke zpoždění vibrací vnitřního skla) a zvuk je díky tomu lépe utlumen. Naopak při úzké meziskelní komoře obě tabule vibrují stejně a hluk se přenáší. Řešení existuje buď volbou skel asymetrických/ různých tlouštěk nebo právě vrstvenými skly opatřenými měkkou, tj. pohltivou PVB mezivrstvou.

Základní terminologie

Ochrana proti hluku se měří pomocí tří různých hodnot: indexu vzduchové neprůzvučnosti Rw (definované v normě EN 12758), který se vyjadřuje v decibelech (dB). Každý zvuk je vlnění a čím jsou jeho vlny vyšší, tím jej vnímáme hlasitěji. Počínaje nízkofrekvenčním hlukem při pomalé dopravě, až k vyšším zvukovým frekvencím vznikajícím při dětských hrách. Hluk dále charakterizuje jeho frekvence (počet vln za sekundu), která se udává v Hz. S rostoucí frekvencí se zvuk posunuje k vyšším nepříjemným tónům. Hlasitosti se také říká akustický tlak a udává se v dB.
Z hlediska vnímání hluku je ale nejdůležitější, že lidské ucho neslyší všechny frekvence stejně silně. Nejlépe lidské ucho slyší zvuky mezi 1000 Hz a 5000 Hz. Výrobci deklarovaný index vzduchové neprůzvučnosti R w platí jen pro přesnou frekvenci 1 kHz (1 000 Hz). Vždy je nutné posoudit jaké zvuky chceme z venku odclonit.